Reklama
 
Blog | Z Karlových Varů

O Romech bez kýče

Režiséru Fliegaufovi se podařilo něco nevídaného

Za jeden z největších zážitků letošního festivalu bez váhání označím maďarský snímek režiséra Benedeka Fliegaufa To jen vítr (Csak a szél) vyprávějící o jednom dni ze života romské komunity žijící v chatrčích v lese, jež je ovládána strachem z pogromu. Není nic horšího než si vybrat tak výrazné téma, které v případě „citlivých umělců“ svádí k humanistickému kýčaření, kde vidíme pouze Romy coby nevinné oběti fanaticky slepé nenávisti.

Fliegaufovi se však podařilo něco nevídaného. Dostáváme šanci poznat jejich život dostatečně zblízka, ale bez toho, že se z filmu stává neživotná folkloristika. V To jen vítr nejsou stopy po nějaké romantice „svobodného života“ – sledujeme buď lidi, kteří vykonávají podřadná zaměstnání, aby uživili rodinu (a přitom zároveň nemají čas na výchovu dětí), nebo beznadějné feťáky či agresivní povaleče. Všechny možné stránky, které má romská komunita vytlačená na okraj společnosti, se před námi odhalují naplno a bez příkras –  aniž bychom přitom získali dojem, že tito lidé mají možnost volby.

Fliegauf je naprostý mistr ve vykreslování atmosféry, každá scéna má v sobě nasátou specifickou náladu určité části dne. Dokonale evokuje i vnitřní prožitky,  snad až i tep a dech postav. Impresionistický styl málokdy dovede sloužit jako argument, obvykle k poznání vyžadujeme více „pevných dat“. Ale v tomto případě právě styl vystavěný na polosubjektivním snímání (vždy pár minut sledujeme jednu postavu), které se přitom nevyhýbá vidět věci v širším záběru, stačí, aby nám došlo, že z určitých otřesných podmínek neexistuje cesta vykoupení.

Reklama

Ve filmu se příliš nemluví, i když nejde o okázale mlčenlivé umělecké dílo, které by nějak zamlčovalo, že čím více Romů se sejde, tím hlučnější to bývá. Každopádně tu vynikne jedna dlouhá dialogová scéna mezi dvojicí bílých policistů, kteří ohledávají dům, kde byla před časem zmasakrována jedna romská rodina skupinou rasistických nájezdníků.

Starší z nich s lítostí v hlase poznamenává: „Škoda, že se spletli a zabili zrovna ty pracující cikány. Takhle se narušuje vyznění celého poselství.“ – „Jakého poselství?“ ptá se vyděšeně druhý policista a postupně mu začíná docházet, že jeho kolega s činem sympatizuje a že je podle něj správné všechny flákače a nezaměstnané střílet. Film už to dál nijak nekomentuje, jen ukáže, že další útok přijde na rodinu, kde by polovina členů odpovídala „nárokům správné čistky“.

To jen vítr samozřejmě promlouvá pouze k tolerantnímu publiku, které je otevřené vůbec film s takovým tématem sledovat. Jeho síla měnit názory je podmíněna osobní citlivostí. Možná by se s ním dalo pracovat jako s výchozím materiálem pro diskuse se studenty. Pokud tedy zdejšího distributora, společnost Artcam, napadne promítat snímek pro školy a připravit k němu dobré podklady pro skupinové debaty.