Reklama
 
Blog | Z Karlových Varů

Vinterberg pořádá hon na dramatické scény

Film válcuje diváky tématem zneužívání

Zatím nejdelšího potlesku se dočkal dánský snímek Hon (Jagten) režiséra Thomase Vinterberga, a to pravděpodobně nejen proto, že jej přijel uvést jeden z hlavních představitelů Thomas Bo Larsen, který byl přítomen v sále až do konce a vychutnal si druhou vlnu aplausu i po závěrečných titulcích.

Jak to jen říct, ehm. Hon je zcela jistě film natočený s naprostou sebejistotou a procítěnými hereckými výkony. To mu nikdo neupře. Problém je, že se většina lidí nechá zválcovat jeho okázale silným tématem, které generuje už jaksi automaticky určité typy scén. A dokonce tyto scény generuje bez ohledu na hlubší vnitřní logiku.


Hlavním hrdinou je rozvedený a osamělý vychovatel v mateřské školce Lucas (hraje ho ambivalentně působící Mads Mikkelsen), kterého dcerka jeho kamarádů obviní z toho, že jí ukazoval ztopořené přirození. Snadno si přitom domyslíme, že to má z toho, že viděla u svého staršího bratra nějaké pornografické obrázky a zároveň není vůči Lucasovi schopna zvládat dosud neznámé city.

Reklama

Ředitelka školky zprvu o pravdivosti obvinění pochybuje, ale pak náhle obrací a spouští mašinérii, která Lucase společensky zlikviduje – přijde o práci, přátelé a rodina se od něj odvrací, místní ho nechtějí nechat nakupovat v obchodě…

Ústřední pochyby se ale netýkají ani tak toho, zda Lucas čin spáchal; nebo tomu snad opravdu nějaký divák nebo divačka aspoň na chvíli silně věří? Mnohem větší důvod máme pochybovat o tom, jestli se režisér a scenárista snaží ukázat, že ačkoli lidé mohou být zdánlivě přátelští, rozumní a vyrovnaní, jakmile přijde na téma zneužívání dětí, ihned otočí a začnou se chovat jako pudoví cvoci – aniž by přitom existovaly jakékoli jasné důkazy. Kdyby platila tato hypotéza, film dává celkem smysl, ale pořád není dost přesvědčivý. Opravdu by tak často docházelo k prudkému násilí, opravdu by lidé ve městečku nesledovali zprávy a nevěděli, že důkazy hovoří v Lucasův prospěch?

Zdá se však mnohem pravděpodobnější, že Vintenbergovi jde spíš o naplnění dramatického vzorce; potřebu zásobovat nás silnými výjevy (typicky třeba zabití Lucasova milovaného psa, ke všemu fenky) a vytvářet atmosféru lehké paranoie a hysterie. Jedna z klíčových scén tak musí probíhat v kostele při půlnoční mši, aby odhalení pravdy a „prozření stáda“ mělo intenzitu, patos a „přesah“.

Přitom ale na filmu nic duchovního není, naopak je vystavěn „sekulárně“ – až do chvíle, než nastoupí kostelní scéna, vůbec nezpozorujeme, že by obyvatelé městečka byli věřící a neobjevuje se tu ani žádná náboženská symbolika.

[video-post id=“311681″]

Symbolický rozměr tu totiž zastupuje pouze paralela s lovením. Lucas, tak jako většina tamních mužů, vlastní zbraň a chodí na hony. Jedno významové propojení v tom, že se hrdina z lovce stává zvěří, je dosti zřejmé – druhý plán pak přichází na konci, který se nesluší prozrazovat, a nechává příběh v jednom ohledu otevřený.

Poučení, které si z Honu odnesete, ale není závratné – muži by raději neměli dělat určitá zaměstnání, protože se tím zákonitě řítí do průšvihu a je to jen otázka času. Nezáměrně pak Hon vypovídá i o tom, že se v Dánsku lidé mají strašně dobře a trochu si vymýšlejí pseudoproblémy.