Od chvíle, kdy byl na festivalu zaveden systém znělek – krátké scénky s držiteli křišťálových glóbů, v nichž je většinou sošná soška rituálně potupena – je první festivalový den pro mnohé dnem těšení na tu novou. Jaká bude? Kdo v ní bude účinkovat? A podaří se nám ji vůbec spatřit? V tomto smyslu mají jistotu jedině privilegovaní návštěvníci slavnostního zahájení, kde je nová znělka oficiálně představena. Zbylí musí doufat, že bude přilepena z rovna k tomu filmu, na který se jim povedlo dostat.
Já jsem to štěstí měla hned na poprvé. Pátek 15:30: kino Čas pohaslo tak náhle, až někteří leknutím vypustili ke stropu oranžové reklamní balónky s Panterem skupiny ČEZ. Kamera sleduje dvě dámy procházející se po hřbitově. Hovoří o mražených kuřatech, které jedna z nich nakoupila ve slevě.
A divák hádá – je jasné, že to bude někdo z „domácích“ laureátů. Hřbitov – to vypadá na Juraje Herze, krále temné strany československé kinematografie. Ovšem až ke konci se dozvíme, jak geniálně si karlovarská produkce poradila s všeobjímající finanční krizí. Hrdinou znělky je mrtvý Otakar Vávra, respektive jeho náhrobek. Výsledná znělka je efektní, morbidní, drobet cynická, ale hlavně dokonale úsporná! Odpadá nutnost nahánět hvězdu, platit jí honorář, platit štábu cestu do daleké ciziny.
Vzhledem k tomu, že se ze začátkem festivalu tradičně vyrojily pod články kulturních rubrik kritické komentáře z lidu pranýřující utrácení peněz z našich daní za celebrity a jinou verbež, měla bych pro karlovarský festival tip. Zajděte ještě dál. Proč nevybírat i potenciální držitele za přínos světové kinematografii rovnou z řad už mrtvých hvězd.
Ušetříte za jejich dopravu, ubytování, svačinu, upomínkové předměty. Mrtvá celebrita by si navíc cenu přebrala jen symbolicky, takže by bylo možné jedinou sošku recyklovat každý rok; znova a znova. A ty neomezené možnosti, ty titulky v novinách: Křišťálový globus letos převezme Marilyn Monroe! Předá jí ho (in memoriam) John F. Kennedy!
A abych dokázala, že mi jde skutečně o úspornost a dobré jméno festivalu, dávám svůj nápad k dispozici bez nároku na odměnu. Snad jen kdybyste mě nechali jednou, jedinkrát „ožrat se v Becher Baru“. Podle internetových kritiků je to zjevně vrchol festivalu. A já ani nevím, kde se vlastně nalézá…